Chtěla jsem si přečíst něco jiného, než obvykle čtu. Důvěřuji nakladatelství Host – díky tomu mi padla do rukou kniha Nedima Gürsela Dobyvatel. Byla to impulzivní koupě, nic jsem nevěděla o autorovi, ani o jeho díle. Jednoduše si mě ten román přitáhl. Co následovalo, by se dalo přirovnat k obléhání pevnosti.

Náhle mě pohltilo orientální vidění světa v celé své kráse. Jako když se člověk podívá do kaleidoskopu (krasohledu), ve kterém se pomocí soustavy zrcadel a barevných tělísek vytváří neopakovatelné obrazce. Každé otočení, jiný obraz přeskupující se v kruhu. Pomyslela jsem na orientální mozaiky. Přede mnou se otevřel děj románu jako víření a kruh jako jeho základní stavební kámen. Otáčivý pohyb dervišů, víření myšlenek i milostných výkřiků ve strmé spirále, objetí milenky, zajetí ve věži, obléhání Konstantinopole, obkroužení osobního prostoru v uzavřené vile, ve které čas určuje už jen tlukot srdce, protože hodiny v hale se zastavily.

Došlo mi, proč jsem nedokázala knihu odložit, i když jsem chtěla. Z víru nelze vystoupit. Z tohoto poznání jsem užasla. A konec knihy jsem si užila, protože jsem se na Dobyvatele přestala dívat skrze své dosavadní čtenářské zkušenosti. Hledala jsem přece něco jiného. A dostalo se mi toho plnou měrou. Gürsel napsal knihu pro čtenáře, který se nevzdá.